FOTOGRAFIE Aleš Uhlíř

Vítejte ve světě fotografie. Prohlédněte si mou autorskou tvorbu, zachycenou objektivem a inspirujte se články o fotografování. 

Stránky stejného názvu, které vznikly v roce 2004, zařadila Národní knihovna ČR do Archivu českého webu.

Zde - kromě odkazu na stránky s černobílými fotografiemi z roku 2004 - budou různé fotografické experimenty, počítačem upravené fotografie, infrafotografie a články autora o fotografiích a fotografování. Také tuto stránku uchovává Národní knihovna ČR v Archivu českého webu. Protože stránka z roku 2004 byla v roce 2023 zrušena ukončením domény sweb.cz, nelze ji měnit a je zachována tak, jak je ve Webarchivu, bude stránka na estranky.cz doplňována o dosud na internetových stránkách nepublikované fotografie. Černobílé fotografie z fotografických výstav pořádaných v letech 1991, 1992 a 1993, ale i další fotografie vybrané z archivu negativů ze 70., 80. a z počátku 90. let 20. století. Výtvarná fotografie je hlavně černobílá. Není to "ztráta" barvy, ale získání toho, co barevná fotografie nedokáže. Černobílé fotografie pořízené digitálním monochromem navazují na poslední černobílé fotografie z roku 1993. Mezera 33 let je příliš velká. Vše kolem včetně fotografování se změnilo. Po více než sto padesáti letech chemického fotografického procesu nastoupila digitální fotografie. Podstata samotné fotografie je však stejná. Jsou jen dobré a špatné fotografie.  

Na konci fotoalb jsou titulní strany a obsahy publikací s prózou. Texty vycházely časopisecky v první polovině 90. let spolu s fotografiemi, které je ilustrovaly.  Krátké povídky jsou roztroušeny po dávno již nevycházejících denících, časopisech a literárních sbornících. Panely s prózou byly na poslední fotografické výstavě na bruntálském zámku v roce 1993. Zde jsou jen názvy povídek, které byly často publikovány a také vystavovány s fotografiemi, ale jejich obsah by již přesahoval rámec internetové stránky FOTOGRAFIE.   

Nakonec - last but not least - technická stránka fotografování. Pro některé je otázka "jak a s čím na to" vůbec nejdůležitější. Staré fotografické časopisy jsou toho plné: jaký fotoaparát - kinofilm nebo střední formát, jaký objektiv kreslí nejostřeji a jaká vývojka vyvolává nejjemnozrnněji? Souviselo to s tím, že fotografický proces od zpracování negativu po pozitiv zvládnutí technické stránky vyžadoval. Vše jsem se naučil od svého otce. Fotografoval už můj dědeček Josef. V rodinném albu jsou fotografie z konce 19. století, ale to jsou fotografie ateliérové. První dochované, vlastní rukou pořízené fotografie jsou z roku 1909. Fotografii své manželky z roku 1911 pořídil dědeček na skleněnou desku fotoaparátem, který si sám vyrobil, stejně jako fotografický papír, na němž vznikl pozitiv osvětlením desky v rámečku na slunci. Otec fotografoval od 30. let do 90. let 20. století. Začínal s fotoaparáty typu "box". Já si pamatuji  měchový sklopný Voigtländer 6,5 x 9, dvouokou zrcadlovku Rolleiflex 6 x 6 a Pentacon Six, se kterým fotografoval posledních 30 let. Rovněž moje výbava je z dnešního pohledu muzeální. Měl jsem Praktiku L , Zenit  a Pentacon Six. Na Praktice byl většinou objektiv 28 mm a na Pentaconu Flektogon 50 mm. K zvětšováku Opemus jsem si ve výprodeji v roce 1990 koupil Magnifax s několika objektivy. Nízká cena tohoto špičkového přístroje byla předzvěstí blízkého konce klasické fotografie. Prvním digitálem byla v roce 2001 Minolta DiMAGE 7. Na infrafotografii slouží dodnes. Minolta už fotoaparáty nevyrábí, takže ten fotoaparát můžu zmínit. Ostatně digitál sloužící léta reklamu nepotřebuje, nemluvě o těch zde zmíněných starých fotopřístrojích, které jsou stále funkční a dalo by se s nimi fotografovat. Fotografie nespočívá v ustavičném pořizování nové výbavy, jak to vidí ve svých magazínech prodejci fotografické techniky. Je obrazovým záznamem skutečnosti s osobitým sdělením.  

Illustrations © JUDr. Aleš Uhlíř 2014